Jak rozpoznat depresi u dětí

Existuje řada signálů, které mohou upozorňovat na rozdíl mezi běžnou náladou a depresí u dětí. Zvláště dospívání je obdobím výrazných změn, a tak rodiče často sledují u svých dětí náladové výkyvy, uzavřenost nebo podrážděnost. Tyto projevy jsou v určité míře normální a běžné, avšak někdy signalizují vážnější problémy, jako jsou například úzkostné poruchy nebo právě deprese u dětí. V tomto článku se podíváme, jak rozpoznat, kdy už náladovost přesahuje běžné hranice a je vhodné zvážit odbornou pomoc.

Deprese u dětí je poměrně častá

Smutek u dětí ve věku 7–13 let může být běžnou reakcí na různé životní situace, jako jsou konflikty s vrstevníky, školní neúspěchy nebo rodinné problémy. Tyto pocity jsou obvykle přechodné a souvisejí s konkrétními událostmi. Nicméně pokud smutek přetrvává delší dobu, může signalizovat závažnější problém, jako je deprese.

Podle dostupných studií se prevalence deprese u dětí na základních školách pohybuje mezi 1,9 % a 3,4 %, zatímco u dospívajících je to mezi 3,2 % a 8,9 %. Další zdroje uvádějí, že v České republice trpí depresí až 4 % dětí ve věku 12–17 let, přičemž častěji se jedná o dívky. Nedávný Národní monitoring duševního zdraví dětí, provedený Národním ústavem duševního zdraví ve spolupráci s Českou školní inspekcí, zjistil, že více než 50 % žáků devátých tříd v České republice projevuje známky zhoršeného wellbeingu, přičemž 40 % z nich vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 % úzkosti.

Je důležité si uvědomit, že deprese u dětí může mít dlouhodobé dopady na jejich psychický vývoj a sociální fungování. Včasná identifikace a efektivní léčba mohou snížit riziko přetrvávání deprese do dospělosti a dalších komplikací, jako je sebevražedné chování nebo závislost na psychoaktivních látkách.

Deprese, nebo jen špatná nálada?

Je důležité odlišit od sebe běžné výkyvy nálad a příznaky deprese či úzkostných poruch. Běžné výkyvy nálad se objevují často během dospívání, kdy děti prochází hormonálními změnami a hledají svou vlastní identitu. Navenek se to projevuje například podrážděností, touhou po soukromí a občasným uzavíráním se do sebe. Tyto změny jsou obvykle přechodné a nezasahují hluboce do každodenního fungování.

Příznaky deprese nebo úzkostných poruch mějte na paměti, pokud si všimnete, že dítě delší dobu ztrácí zájem o aktivity, které ho dříve bavily, zdá se být apatické, unavené, má problémy se spánkem nebo naopak spí příliš mnoho – může jít o příznaky deprese. Úzkostné poruchy se mohou projevovat nadměrnou nervozitou, stažeností a tendencí vyhýbat se sociálním situacím. Pokud náladovost trvá déle než pár týdnů a doprovází ji ztráta zájmu o každodenní činnosti, může být vhodné se na situaci podívat hlouběji. Změny nálad jsou u dětí a dospívajících běžné a většinou přirozené, zejména v určitých vývojových obdobích.

Tady jsou některé příklady změn nálad, které jsou u dětí a dospívajících normální a v pořádku, pokud neovlivňují dlouhodobě jejich každodenní fungování nebo vztahy:

Podrážděnost a výbuchy emocí

• Typické období: Puberta (10–13 let a výše), ale může se objevit i v mladším věku kolem 7–9 let.
• Projev: Děti bývají podrážděné, mají občasné výbuchy vzteku nebo frustrace. Tyto reakce jsou často způsobeny hormonálními změnami a dalšími vlivy.
• Kdy je to v pořádku: Pokud dítě po výbuchu emocí dokáže najít zpět klid a fungovat normálně bez toho, aby došlo k narušení vztahů s rodiči, přáteli nebo učiteli.

Kolísání mezi nezávislostí a potřebou podpory

• Typické období: Mladší školní věk (7–9 let) a puberta.
• Projev: Dítě střídavě vyžaduje pozornost rodičů a jindy se od nich naopak distancuje, vyhledává čas o samotě nebo s kamarády.
• Kdy je to v pořádku: Tyto změny jsou součástí procesu hledání vlastní identity a nezávislosti. Jsou normální, pokud dítě umí otevřeně komunikovat a necítí se dlouhodobě izolované.

Občasná náladovost a nechuť k povinnostem

• Typické období: Všechny věkové kategorie, výrazněji v pubertě.
• Projev: Děti někdy ztrácejí zájem o školu nebo domácí povinnosti, mohou projevovat náladovost a vzdor.
• Kdy je to v pořádku: Pokud se dítě střídavě vrací k zájmu o své povinnosti a nemá dlouhodobé potíže se školou nebo výrazně nezanedbává koníčky a zábavu, jde o normální výkyvy spojené s touhou po autonomii.

Proměnlivý zájem o přátelství a skupiny

• Typické období: Mladší školní věk až puberta (7–13 let).
• Projev: Dítě může chvíli chtít trávit čas s kamarády a jindy se držet více při rodině. V tomto období někdy dochází k obměně přátelských vztahů.
• Kdy je to v pořádku: Pokud se dítě obvykle s kamarády cítí dobře, a i když někdy upřednostní samotu, nadále se zapojuje do společenského života.

 Citová labilita a vnímavost k odmítnutí

• Typické období: Mladší i starší školní věk (7–13 let), puberta.
• Projev: Děti mohou být přecitlivělé na kritiku nebo odmítnutí, přičemž někdy reagují silnými emocemi, jako je smutek nebo hněv.
• Kdy je to v pořádku: Citlivost na názor ostatních je normální a souvisí s rozvojem sociálního povědomí. Nic zvláštního se neděje, pokud dítě neprožívá odmítnutí dlouhodobě a dokáže své emoce po čase zvládnout.

Krátkodobé období ztráty zájmu o určité aktivity

• Typické období: Různé věkové fáze, častěji puberta.
• Projev: Dítě ztrácí zájem o koníček nebo aktivitu, které se dříve věnovalo, a hledá nové zájmy.
• Kdy je to v pořádku: Krátkodobá ztráta zájmu a změna koníčků jsou běžné, pokud se dítě nadále věnuje jiným aktivitám a udržuje aktivní životní styl.

Jak mohou rodiče své dítě podpořit

Výše popsané změny jsou normální součástí vývoje a děti si díky nim často osvojují nové dovednosti, testují hranice a objevují svou identitu. Pokud se však některý z těchto projevů začne prohlubovat, ovlivňovat vztahy nebo každodenní fungování dítěte a trvá déle než několik týdnů, je vhodné se situací zabývat podrobněji a případně se poradit s odborníkem. Je nutné, aby dítě vědělo, že může o svých pocitech otevřeně mluvit, aniž by se bálo odsouzení.

Podpora od rodičů může vypadat například takto:

• Aktivně mu naslouchají: Bez přerušování a bez snahy okamžitě poskytnout řešení. Někdy je důležité prostě jen naslouchat. Být přítomný – být tady pro dítě.
• Dávají najevo podporu a pochopení: Fráze jako „chápu, že to může být těžké“ nebo „jsme tady pro tebe“ mohou dítěti dodat pocit bezpečí. Nikdy nebagatelizujme pocity dítěte.
• Zajišťují soukromí pro rozhovor: Některé děti se lépe otevřou u společné činnosti, například při procházce nebo práci na zahradě.
• Validují emoce: Je důležité uznat a pochopit emoce dítěte, přijmout je.
• Oceňují: Pochvalte své dítě za upřímnost a otevřenost, oceňte jeho snahu o emocích a pocitech mluvit.

Důležité je také nevnímat rozhovor o pocitech jako něco negativního, ale jako příležitost k bližšímu kontaktu a porozumění. Umět s dětmi mluvit o emocích a pocitech je velkou výhodou každého rodiče.

12 varovných signálů deprese u dětí

U dětí ve věku 7–13 let může být náročné rozpoznat, kdy přetrvávající smutek a další změny v chování překračují běžné výkyvy nálad a směřují k závažnějším problémům, jako jsou poruchy nálady nebo deprese. Níže uvádíme podrobnější přehled varovných signálů, které mohou rodičům pomoci odlišit běžný smutek od závažnějších příznaků, jež vyžadují pozornost.

1. Dlouhodobý smutek a apatie

• Projev: Dítě je po většinu dne smutné nebo skleslé, plačtivé, ztrácí zájem o věci, které ho dříve těšily.
• Důležité si všímat: Pokud dítě projevuje smutek, který přetrvává několik týdnů a zdá se být stále intenzivnější, nejde již jen o běžný výkyv nálady.

2. Ztráta zájmu o oblíbené aktivity

• Projev: Dítě už nemá zájem o hry, sporty nebo koníčky, které dříve milovalo. Neprojevuje nadšení ani zvědavost a tráví více času o samotě.
• Důležité si všímat: Pokud dítě začne ignorovat aktivity, které mu dříve přinášely radost, může to být znakem depresivních stavů.

3. Změny ve spánku a chuti k jídlu

• Projev: Dítě má problémy s usínáním, spí více či méně než obvykle, nebo naopak trpí nočním probouzením a nočními můrami. Co se týče jídla, buď ztrácí chuť k jídlu, nebo naopak jí přehnaně moc.
• Důležité si všímat: Výrazné změny v těchto základních potřebách mohou signalizovat změnu nálady a je vhodné sledovat, zda nejsou doprovázeny dalšími příznaky, jako je podrážděnost nebo únava.

4. Chronická únava a nedostatek energie

• Projev: Dítě je neustále unavené, stěžuje si na únavu i při minimální aktivitě, často je bez energie nebo je pro něj náročné se do činností zapojit.
• Důležité si všímat: Pokud únava přetrvává a není způsobena nemocí, může to být projev depresivního stavu.

5. Problémy se soustředěním a pamětí

• Projev: Dítě má potíže se soustředěním na úkoly nebo školní práci, snadno zapomíná na věci či ztrácí pozornost, a to i v běžných situacích.
• Důležité si všímat: Tyto potíže mohou vést ke zhoršení školního prospěchu. Pokud problémy přetrvávají a dítě se zdá být stále roztržité, může jít o příznak duševního napětí.

6. Pocity bezcennosti, viny nebo nadměrná sebekritika

• Projev: Dítě mluví o sobě negativně, považuje se za neúspěšné, zbytečné nebo hloupé, i když pro to není žádný důvod.
• Důležité si všímat: Zvláště důležité je zaznamenat, pokud se dítě neustále podceňuje nebo obviňuje ze situací, za které nemůže. Takové pocity často vedou k dalším projevům depresivního chování.

7. Zhoršená komunikace s rodinou a přáteli

• Projev: Dítě se uzavírá do sebe, ztrácí zájem o kontakt s vrstevníky nebo blízkými členy rodiny, přestože bylo dříve společenské.
• Důležité si všímat: Pokud se dítě stále více izoluje a odmítá komunikaci i při pokusech o blízký kontakt, může jít o příznak, že prožívá hluboký smutek nebo úzkost.

8. Sebepoškozující myšlenky nebo chování

• Projev: V těžších případech dítě může mluvit o smrti, vyjadřovat beznaděj nebo přemýšlet o sebepoškozování, popřípadě se již dokonce sebepoškozovat (řezání, pálení, opaření, škrábání atd.).
• Důležité si všímat: Jakékoli náznaky, že dítě přemýšlí o smrti nebo si ubližuje, jsou vážným signálem. I když dítě o těchto tématech mluví zdánlivě nezávazně, je třeba tyto projevy brát s maximální vážností a vyhledat odbornou pomoc.

9. Somatické příznaky bez jasné fyzické příčiny

• Projev: Dítě si stěžuje na bolesti hlavy, žaludku nebo nevolnost, které nemají zjevnou fyzickou příčinu.
• Důležité si všímat: Časté bolesti hlavy, břicha nebo celková nevolnost mohou být projevem stresu a úzkosti. Pokud tyto příznaky nemají jinou zjevnou příčinu, mohou signalizovat problémy s náladou.

10. Užívání návykových látek

• Projev: U dětí a dospívajících může být experimentování s návykovými látkami (např. alkoholem, cigaretami, marihuanou) nejen formou sociálního experimentování, ale také způsobem, jak se vyrovnat s emocemi, které neumí jinak zpracovat.
• Důležité si všímat: Užívání látek ve snaze zmírnit vnitřní nepohodlí nebo jako forma úniku může být výrazným signálem hlubšího problému, například deprese nebo úzkosti. Pokud si rodiče všimnou, že dítě experimentuje s těmito látkami, je důležité vyhledat odbornou pomoc, která pomůže určit, zda se jedná o samostatný problém, nebo souvisí s jiným psychickým stavem.

11. Změna ve školním životě

• Projev: Deprese a podobné stavy mohou u dítěte vést ke zhoršení školního prospěchu, zvýšené absenci, problémům se soustředěním, nedokončováním úkolů, nebo dokonce k nezájmu o školní povinnosti. Časté bývají i konflikty s vrstevníky nebo učiteli.
• Důležité si všímat: Pokud dítě, které bylo dříve zapojené do školních aktivit nebo mělo dobrý prospěch, náhle začne ztrácet zájem o školu a čelí problémům s učiteli nebo spolužáky, může jít o projev závažnějšího emočního problému. Pokles ve školním výkonu nebo náhlý nezájem o vzdělávání často souvisí s nedostatkem motivace a soustředění, což jsou běžné projevy depresivních stavů.

12. Zhoršení prospěchu

• Projev: Dítě, které bylo dříve v učení úspěšné nebo vykazovalo alespoň stabilní výsledky, začíná mít problémy s výkonem ve škole. Může se dostavit celkové zhoršení prospěchu, horší hodnocení nebo snaha omezovat zapojení do školních povinností. Některé děti mohou také projevovat rezistenci vůči domácím úkolům, a to i v případě, že dříve je dělaly bez větších problémů.
• Důležité si všímat: Tento pokles ve školním výkonu může být důsledkem ztráty motivace, koncentrace a energie, což jsou běžné příznaky depresivních stavů. Zhoršení prospěchu často doprovází další příznaky, jako je únava, problémy se soustředěním a pocity bezcennosti. Špatné výsledky mohou u dítěte také vyvolat pocit viny nebo selhání a to může situaci dále zhoršovat.

Jak rodiče mohou reagovat

Pokud problémy s náladou a chováním trvají déle než dva týdny a zasahují do každodenního života dítěte, je vhodné zvážit návštěvu odborníka. Ta může být důležitým krokem nejen pro dítě, ale také pro rodiče, aby lépe pochopili, čím dítě prochází a jak mu mohou pomoci. Pokud si rodiče všimnou výše uvedených příznaků, je důležité začít s dítětem mluvit a nabídnout mu podporu.

Naslouchání, otevřenost a empatie jsou základem, aby se dítě cítilo bezpečně a vědělo, že o svých problémech může s rodiči hovořit bez obav. Pokud příznaky přetrvávají nebo se prohlubují, je vhodné vyhledat odbornou pomoc, a to zejména u dětského psychologa nebo psychiatra, kteří poskytnou vhodnou podporu a léčbu. Včasná intervence a podpora mohou pomoci dítěti zvládnout těžké chvíle a předejít dlouhodobým dopadům depresivních stavů.

Rodiče dítěti pomůžou i zavedením pravidelného denního režimu, který může zahrnovat napříklady tyto body:

• Pravidelný pohyb: Fyzická aktivita pomáhá tělu produkovat endorfiny, které nám zlepšují náladu.
• Dostatek spánku: Kvalitní spánek je základem pro emocionální stabilitu.
• Vyvážená strava: Zdravé jídlo může pozitivně ovlivnit nejen tělesné, ale i duševní zdraví.
• Čas pro relaxaci: Ať už jde o čas na čtení, poslouchání hudby nebo relaxační techniky, je důležité, aby mělo dítě dostatek času pro odpočinek.
• Mít se rádi: Láska a pevné rodinné vztahy jsou naprostým základem pro spokojené dětství.

Být rodičem dítěte a dospívajícího je mnohdy náročné, ale trpělivost a podpora bývají rozhodujícími faktory pro jeho zdravý vývoj. Vyhledání odborné pomoci není selháním, ale důkazem lásky a péče. Rodiče mají významnou roli v životě svých dětí a mohou jim pomoci překonat i ty nejtěžší chvíle. Nezapomínejte, že i malá změna může mít velký vliv na duševní zdraví dítěte.

 Autorka článku: PhDr. Mgr. Michaela Šedá, Ph.D.