Dětské strachy: Jak jim porozumět?

Strach je přirozenou součástí života a hraje klíčovou roli v našem přežití. Strach nás upozorňuje na možné nebezpečí a pomáhá nám reagovat v kritických situacích. Některé děti mohou strach vnímat intenzivněji než jiné, a proto je důležité, aby rodiče pochopili, co se za touto emocí skrývá a jak ji mohou zvládat.

Co se děje v těle při strachu?

Strach není jen pocit, který se odehrává v hlavě, spouští také fyzické reakce v těle. Ve chvíli, kdy dítě pocítí strach, začne mu v mozku pracovat amygdala. Ta upozorní nervovou soustavu, že se něco děje. Tělo následně reaguje uvolněním stresových hormonů, jako jsou adrenalin a kortizol, což vyvolává řadu fyzických změn.

Může dojít k rychlému bušení srdce, zrychlení dechu nebo zvýšení krevního tlaku. Krev se také přesměrovává z centrální části těla do svalů v končetinách, aby bylo dítě připravené k útěku nebo obraně. Tato přirozená reakce, známá jako „útok nebo útěk“, je ochranný mechanismus, který má člověka připravit na zvládnutí ohrožující situace.

Proč je důležité rozumět dětskému strachu?

Pro děti bývá těžké strach pochopit, protože ještě nemají dostatek zkušeností ani dovedností k jeho zvládnutí. Pokud se ale jako rodiče seznámíte s tím, jak strach funguje, můžete svému dítěti lépe pomoci. Ať už se dítě bojí tmy, neznámých situací nebo třeba mluvit před skupinou lidí, vaše podpora může jeho obavy zmírnit a poskytnout mu pocit bezpečí.

Díky následujícímu přehledu získáte ucelenou představu o obavách, které mohou děti a mladiství v různých fázích vývoje zažívat (zdroj: Dr. Deborah MacNamara, macnamara.ca).

2–4 roky

• strach z temnoty, stínů a zvuků nočního prostředí
• strach z imaginárních hrozeb (monstra, věci pod postelí, strašidelné sny)
• obavy spojené s toaletou (strach z pádu do záchodu, zvuku splachování, bolesti při vyměšování)
• strach z hlasitých zvuků (vysavače, ohňostroje, popelářských aut)
• strach ze zvířat, neznámých lidí, strach z lidí v kostýmech nebo maskách
• strach z odloučení od rodičů
• obavy z vody, koupání nebo bazénů
• strach z televizních pořadů se strašidelnými tématy

5–7 let

• pokračující strach z temnoty, monster, duchů, zombíků a nadpřirozených bytostí
• obavy z přírodních jevů (bouřky, blesky, zemětřesení, tornáda)
• strach z odloučení od rodičů, ztracení nebo samoty
• strach z neúspěchu (testy ve škole)
• strach z lékařských zákroků (zubař, injekce)
• obavy z vody, bazénů, výtahů
• strach z hmyzu a jiných zvířat, z hlasitých nebo náhlých zvuků
• obavy z televizních pořadů nebo filmů s děsivými scénami

7–8 let

• strach ze samoty, tmy, smrti a nehody (autonehody, letecké katastrofy)
• strach z agresivních lidí, násilí
• obavy z přírodních katastrof (bouře, záplavy)
• strach z odloučení od rodiny, ztráty blízkých osob
• větší povědomí o sociálních vazbách – obavy z přijetí mezi vrstevníky

9–12 let

• strach z výkonu ve škole (testy, známky, plnění úkolů)
• obavy z fyzického vzhledu, zranění, smrti
• strach ze srovnávání s ostatními, z šikany nebo nepřijetí vrstevníky
• pocit úzkosti spojený s dospíváním (strach z odpovědnosti a ztráty dětské bezstarostnosti)
• zvýšená citlivost na problémy v rodině (hádky rodičů, zdravotní problémy) 

Dospívání

• strach z mezilidských vztahů (přátelství, láska, přijetí)
• obavy ze sociálních situací (nová škola, prezentace před třídou, sportovní utkání)
• strach z politických problémů, změny klimatu, spravedlnosti ve světě
• strach z budoucnosti, přechodu do dospělosti, rozhodnutí o kariéře
• zvýšená pověrčivost jako způsob zvládání nejistoty

7 tipů, jak pracovat s dětským strachem

1. Respektujte existující strach

Prvním krokem při pomoci dítěti je uznat existenci jeho strachu. I když se vám může zdát iracionální nebo směšný, pro dítě je tento strach skutečný a hluboce ho prožívá. Pokud jeho pocity zlehčíte nebo odmítnete, může se cítit nevyslyšené a nepochopené. Projevte naopak empatii a řekněte třeba: „Vidím, že máš strach, a to je v pořádku.“ Tím, že respektujete jeho pocity, budujete vzájemnou důvěru a dítě se ujistí, že jste pro něj bezpečnou osobou, na kterou se může obrátit. 

2. Naslouchejte a ptejte se

Jakmile strach uznáte, povzbuďte dítě, aby o něm mluvilo. Pokládejte otevřené otázky, abyste pochopili konkrétní spouštěče:

• „Čeho se bojíš?“
• „Je to tím, jak se pavouk pohybuje? Nebo tím, jak vypadá?“

Odpovědi na tyto otázky vám pomohou pochopit dětský pohled na situaci a dítěti umožní, aby svůj strach podrobně pojmenovalo. Často už samotné pojmenování strachu může snížit jeho intenzitu.

3. Přijměte strach bez posuzování

Když dítě vyjádří strach, validujte jeho pocity tím, že projevíte pochopení. Například můžete říct: „Rozumím, proč se bojíš. Ten pavouk je opravdu rychlý!“ Dáváte tím najevo, že strach je přirozená emoce, za kterou se dítě nemusí stydět.

Když budete s dítětem sdílet vlastní zkušenosti, vytvoříte mezi sebou spojení. Například: „Pamatuju si, jak jsem se jako dítě bál tmy. Tehdy mi to připadalo tak velké a nekonečné.“ Normalizování strachu pomáhá dítěti pochopit, že jde o běžnou součást života.

4. Podporujte pomocí sdílených zkušeností

Připomeňte dítěti situace, kdy čelilo strachu a překonalo ho. Sdílejte praktické a srozumitelné příklady: „Vzpomínáš si, jak jsi měl strach jít na velkou skluzavku v parku? A pak jsi to zkusil a byla to taková zábava?“ Tento přístup posiluje schopnost dítěte zvládat výzvy a dává mu důvěru, aby čelilo novým strachům.

5. Pomozte dítěti uvolnit energii strachu

Strach vytváří v těle příval energie. Pomozte dítěti tuto energii konstruktivně uvolnit.

• Povzbuďte k pomalému, hlubokému dýchání: „Nadechni se, jako bys přivoněl k růži, a vydechni, jako bys sfoukával svíčku.“
• Navrhněte fyzické aktivity, jako je skákání, zpívání nebo třeba tanec, aby dítě setřáslo nervozitu.
  

6. Vysvětlete strach, až bude dítě klidné

Jakmile se dítě uklidní, pomozte mu pochopit strach objektivně. Například pokud se bojí pavouků, prozkoumejte spolu fakta: „Podívejme se na internet, jestli tento druh pavouka kouše lidi, nebo jestli je neškodný.“ Zapojením dítěte do řešení problému mu dodáváte znalosti, které často strach zmírní. Ujistěte se, že nevysvětlujete situaci příliš brzy – počkejte, až dítě bude připravené logicky přemýšlet.

7. Hledejte společně řešení

Nakonec se s dítětem zamyslete, jak jeho strach zvládnout do budoucna. Například:

• „Co bychom mohli udělat, když zase uvidíš pavouka?“
• „Chtěl bys mít poblíž speciální botu na odstranění pavouků, nebo mě chceš vždycky zavolat?“

Nabízení možností dává dítěti pocit kontroly nad situací, což je klíčové pro snížení pocitu bezmoci.

Vedení dětí a mladých lidí při strachu

Strach nezmizí přes noc, ale s trpělivostí, pochopením a správnými nástroji se dítě může naučit, jak jej zvládnout. Shrňme si 7 základních bodů:

1. Respektujte strach dítěte, nikdy ho nebagatelizujte.

2. Naslouchejte a ptejte se, abyste lépe porozuměli. 

3. Přijměte jeho pocity a sdílejte vlastní zkušenosti.

4. Podporujte ho a připomínejte mu jeho minulé úspěchy.

5. Uvolněte energii strachu pomocí uklidňujících činností.

6. Vysvětlete strach, až bude dítě připravené logicky ho zpracovat.

7. Hledejte řešení, která mu dodají pocit kontroly.

Pamatujte, že váš přístup ke strachům dítěte vytváří základ pro jeho emocionální odolnost. Tím, že ho vedete s láskou a respektem, pomáháte mu vidět strach ne jako překážku, ale jako výzvu, které lze čelit a překonat ji.